Světu dnes (ještě pořád) vládne demokracie a právo na vyjádření vlastního názoru. Na internetu se vlastní názor prezentuje výborně – téměř každý článek má pod sebou diskusi, ve které můžeme zanechat autorovi nějaký komentář. Vzhledem k tomu, že diskutující sedí za počítačem, mívají často pocit anonymity, který je, jak se již brzy dozvíte, zcela mylný. Při pocitu, že je diskutující anonymní, se často rozvazuje jazyk a lítají vzduchem (či spíše sítí) názory a slova, která by v reálu jen těžko vypustil z úst. Demokracie se tak na internetu mění v anarchii…

Internet se stává masovou záležitostí vzhledem ke svojí čím dál lepší dostupnosti. Pamatuji si doby, kdy byl internet dostupný jen přes dial-up (vytáčené spojení přes telefon) s rychlostí fakticky nikdy nedosažených 56 kb/s za perfektní ceny (cca 20 Kč/h mimo špiču a o víkendech, pokud si dobře pamatuji). Dnes už máme internet ve městech (a nejbližším okolí) dostupný i v megabitovém provedení, přes mobil lítají stovky kb/s za relativně dostupné ceny (v porovnání se stavem cca rok 2000). Na internet, který byl dříve doménou inteligence se tak dostávají masy (včetně tupců), které se nebojí dělat sdělit světu své zcestné názory, urážky, spam apod.

S šířením tzv. Webu 2.0 (kterému věnuji zcela určitě samostatný článek), kdy obsah internetových stránek tvoří především návštěvníci, se objevuje stále více možností se vyjádřit. Některé servery však již od možností diskusí ustupují, či je velmi omezují…

Dovolil jsem si rozdělit diskutující na několik skupin:

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

A je to tu znovu! Pokud jsem v lednu musel přežít bez PC jen se smartphone bez paměťové karty. Teď je však situace ještě horší. Ano, tušíte správně – tentokrát mi paměťová karta zůstala, odešel telefon a následovalo ho PC. Pokusím se to popsat podrobněji…

Telefon (HTC Vox) zlobil už déle. Při jakémkoliv větším zatížení (zejména připojování na ICQ s java midletem Jimm přes neomezený internet od T-Mobile) se telefon restartoval. Nevěnoval jsem tomu pozornost: „Chyba v programu“ pomyslel jsem si. Ale ono to narůstalo – ke konci už telefon se smartphone vypínal i při načítání internetových stránek. Naplánoval jsem si tedy další návštěvu reklamačního oddělení firmy Alza.cz.

Jako začínající řidič jsem tedy sedl do auta a za podpory přítomných rodinných příslušníků a navigace MIO C520 (kterou jsem tak paradoxně poprvé otestoval z pohledu za volantem) jsem se vydal do Prahy – Holešovic, kde Alza.cz sídlí. Cesta byla docela vpohodě, akorát u Ruského velvyslanectví (je tam pěkný krpál a časté kolony) jsem trochu zmatkoval – rozjíždění do kopce stále není má silná stránka a tak se omlouvám Pražákům, které jsem zdržel nechtěným chcípnutím motoru…

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

Další várka prográmků pro vylepšení smartphone! Tentokrát jsem si vzal na mušku vylepšení prostředí operačního systému, (chybějící) funkci schránky a možnost vytvoření nového dokumentu ve Wordu či tabulky v Excelu.

Smart Toolkit

Pokud považujete uživatelské prostředí stolních Windows za nepřekonatelné, zejména pak nabídku „Start“, jistě vaše srdce zaplesá! Tento software nahradí spodní lištu (nebo se volitelně objeví vždy po stisknutí tlačítka Home) za nabídku „Start“ takovou, jakou ji známe ze stolních verzí Windows. Místo položky „Kontakty“ je pak správce úloh spolu s možností típání screenshotů.

Velkou výhodou je možnost zobrazení spodní lišty po stisknutí tlačítka „Home“ i při spuštěných aplikacích, což velmi zvyšuje komfort při používání více programů najednou.

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

Oceněno 10 body z 10. Jedná se o originální verzi – chyby jsem neopravoval!

Veškerá podobnost s reálnými hokejovými týmy, hráči či fanoušky je čistě náhodná!!!

Josef je již odmala hokejista. Své dětství prožil na zimních stadionech, potil leckdy i krev. Šel si za svým štěstím a povedlo se. Jeho koníček se mu stal zaměstnáním – stal se profesionálním hokejistou. Hraje v týmu, který již několik let bojuje o postup mezi elitu. Bojuje o postup do extraligy.

Možná nejdůležitější zápas kariéry je tu. Stačí vyhrát a postup je v kapse. Musí do toho dát zkrátka všechno, vždyť o tomhle celý život snil. Po okraj naplněný stadion perfektních fanoušků již čeká na příchod týmu. Fanoušci jsou to, co tým žene dopředu. Hecují je, ženou je vpřed. Protivníci se pověstného modro-bílého pekla bojí, bere jim to nejdůležitější – soustředění na hru.

Obě družstva jsou nastoupena, fanoušci šílí, vzduchem se line ta nejkrásnější melodie – naše národní hymna. Josefovi, ač je to známý tvrďák, stékají po tváři slzy. K vrcholu zbývá ještě krok – vyhrát.

Rozhodčí již drží v ruce puk. Vše je připraveno, hra může začít. V tom se ozve rána – puk byl vhozen, hokejky se o něj již perou. Josef hraje tak, jak umí. Snaží se ale ještě držet na uzdě. Nesmí se zranit – celý zápas má teprve před sebou. V první třetině mohl v kabině se spoluhráči slavit, vedli 1:0. Nikdo to ale nedělal. Hokej je příliš rychlá hra na to, aby za chvíli mohl být stav úplně jiný. Nesmí se příliš rozptylovat, jinak bude zle. Fanoušci si to zaslouží. Vlastně celý tým, všichni si za svou práci zaslouží odměnu. Sladkou. A nebo rovnou zlatou!

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

DnEs ySeM Na yOuTuBe wIděL PeRfEqTní wIdEo, QtEré přEsNě UqAzUyE, cO Ye tO EmO. sLečNa sI SiCe děLaLa sRaNdU, aLe wěZtE, že eXiStUyí lIdé (MnOhO LiDí), QtEří Se tAqHlE ChOwAyí dOoPrAwDy a mYsLí To sMrTeLně wážNe!!! MUUUUCK

Český překlad : Dnes jsem na YouTube viděl perfektní video, které přesně ukazuje, co je to EMO. Slečna si sice dělala srandu, ale vězte, že existují lidé (mnoho lidí), kteří se takhle chovají doopravdy a myslí to smrtelně vážne!

Bůh s námi!

P. S. Kdybyste se chtěli stát Emačkou či Emákem, můžete začít používat tzv. Wypatlátor.

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

Dnes, 10. 4. 2008 se na Obchodní akademii generála Šmejkala v Lounech uskutečnila soutěž Mladý ekonom 2008.

Ráno jsem tedy dotiskl posledních pár materiálů a vydal se směr škola, kam jsem přišel současně se zvonením. V šatně jsem potkal několik kolegů z ostatních tříd, pronesl s nimi pár frází … a pak skočil do náručí přímo paní zástupkyni, která sbírala autogramy od opozdilců. Naštěstí, po vysvětlení, že se jdu ohlásit Ing. Kumstýřovi za účelem odjezdu do Loun, bylo mi popřáno hodně štěstí a mohl jsem jít. Ostatní to nesli s nelibostí…

Vydali jsme se tedy na cestu, konzultovali co a jak budeme prezentovat. Za chvíli se před námi objevila silueta chrámu sv. Mikuláše, dominanty města Loun.

Po zaparkování a několika pokusů o nalezení správné budovy jsme byli přivítáni, podepsali jsme se, vyfasovali jsme obálku s propagačními materiály Loun a bagetu. V místnosti pro studenty navíc byla i možnost dalšího občerstvení ve formě chlebíčků, koláčků a pití. Na dveřích jsme zjistili, že náš projekt (tedy jeho „papírová“ podoba) získal v „předkole“ nejvíc bodů. Padlo tedy pár slov o tom, že se pokusíme vedení udržet.

Soutěžící ze všech koutů kraje (2 OA z Ústí nad Labem, Děčín, Chomutov, Most…) byli z organizačních důvodů rozděleni do dvou skupin. Naše skupina měla nejprve prezentaci projektu (na kterou jsme šli až jako poslední a mohli se tak hezky nervovat při pohledu na vysmáté kolegy, kteří to již měli za sebou).

Prezentace byla zajímavá. V porotě sedělo mnoho lidí, kteří se s podobnými úkoly pravděpodobně setkávají často. Po pár přeřecích z nás však tréma spadla a šlo to, navzdory nekompatibilitě PowerPointu 97 s formátováním z verze 2003 a 2007, poměrně slušně. Na položené otázky jsme odpověděli obratem bez sebemenších problémů.

Čekal nás tedy vědomostní test. Tady jsme se dost zapotili. Skládal se z části Účetní, Ekonomické, Manegementu a jazykové, kde jsme si vzhledem k převaze německy mluvích členů týmu vybrali právě Němčinu.

Z testu jsme moc dobrý pocit neměli. Některými otázkami jsme si nebyli vůbec jisti, což byl vcelku problém, vzhledem k tomu, že test jako takový byl za stejný počet bodů, jako ostatní disciplíny dohromady.

Po testu si ti hladovější z nás šli vyzvednout oběd, na který jsme obdrželi poukázky. Po obědě jsme se vydali na pouť městem k chrámu sv. Mikuláše, prohlédli si interiér a vystoupali na věž. Výstup byl vcelku pohodový, tedy až na to, že jsme ho absolvovali ve společenském oblečení (a dámy v lodičkách).

Samotné vyhlášení soutěže se blížilo. Když to vypuklo, čekali jsme sice umístění v té lepší pětce, avšak dopadlo to jinak. Jak probíhalo vyhlašování umístění (odzadu), narůstala v nás euforie. Když už bylo jasné, že budeme „na bedně“, chytli jsme se za ruce (jako to dělávají naši hokejisti při nájezdech na MS).

Třetí místo – a o Žatci pořád ani zmínka. V tu chvíli jsem však nastražil uši – a ani na druhém místě jsme nebyli my. Soutěž jsme vyhráli a následovalo křečovité objetí členů týmu.

Po gratulacích, pár fotkách a debatách „že jsme to nečekali“ jsme spokojeně opustili prostor Lounské školy. Lounská část týmu se vydala domů po svých, my odjeli směr Žatec.

Chtěl bych tímto jménem našeho projektového týmu poděkovat všem vyučujícím, kteří nám k tomuto úspěchu pomohli ať už předáním vědomostí, zkušeností apod. nebo jenom trpělivostí a omluvením naší absence při přípravě projektu. I vy máte na tomto úspěchu nesmazatelný podíl!

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

Zpráva, že se výrobce navigací MIO rozešel s výrobcem navigačního sofware iGo, již není žádnou novinkou. Jak to však bude se staršími navigacemi a jejich aktualizacemi?

Pokud používáte navigace MIO, které k navigování používají software MioMap, zbystřete. Vzhledem k tomu, že se jedná o upravený navigační software iGo, může to znamenat menší nepříjemnost. MIO s iGo ukončilo obchodní spolupráci a tak nelze očekávat další aktualizace jak software tak map.

Nicméně, MIO po zakoupení fitmy Navman bude vyrábět nejen vlastní přístroje, ale bude je od nynějška osazovat i svým vlastním softwarem.

Pro starší navigační přístroje však bude vydána velká aktualizace (možná placená) obsahující jak nový software, tak i mapy (které by snad měly být v ČR podrobnější).

Je tedy otázkou, co to udělá s cenou „starších“ modelů navigací. Přece jen, aktuální mapy jsou pro navigaci nutnost a platit za ně navíc, to už si každý dobře rozmyslí. Nemluvím o tom, že zaktualizovat si přístroj doma na koleně nezvládne každý…

Pokusím se však vytvořit nějaké návody, hned jak to bude možné. V současné době připravuji návod ohledně turistických map v C520. Sledujte tedy můj blog…

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

Nikdo v posledních dnech nemohl přehlédnout fotbalové derby Sparta vs. Slavia. To co předváděljí fotbaloví „fanoušci“ velmi často překračuje tu pomyslnou mez, kdy se ještě dá mluvit o fandění.

Průvody městem jsou vcelku pochpitelné. Při velkém počtu fanoušků a nevraživosti (která však u fotbalu překračuje až v agresivitu a fyzické útoky) je demonstrace síly normální věc. Potíž je v tom, že v Praze je znát sebemenší neprůjezdnost ulic a vznikají kolony. Naštvaným řidičům je fotbal úplně někde…

Zápas začal, rozhořela se pyrotechnika a fanoušci (na obou stranách) začali dělat regulérní bordel jako ostatně vždy. Vyvrcholením bylo vniknutí fanouška na hrací plochu, kdy ještě stihl sebrat rohový praporek. Děsí mě, že mu ještě někteří bezmozci fandí.

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

Sezóna pro nás letos skončila. I přes to, že jsme doma hráli výrazně lepší hokej, BK Mladá Boleslav porazila KLH Chomutov v sérii 4:0 a stala se tak mistrem 1. ligy ledního hokeje. Utká se tak i s Ústím v baráži.

Nutno říct, že okolo Boleslavi se děje mnoho divného. V 1. lize to víme všichni (Ústí s tím má také zkušenosti), extraligoví fans tomu nevěří. Aféra s HC Rebel vyšuměla, mnohem více se však roznesla zpráva o „vyprodání“ stadionu přes noc a následném nevpuštění 5ti autobusů (+ hromady dalších po vlastní ose) fanoušků Komety Brno. Dodám jen, že i KLH Chomutov podal oficiální stížnost…

Komeťáci jsou srdcaři, je jich hodně a tak se i mezi nimi občas objeví nějaký ten blbec (ve fotbale je však % blbců mnohem větší, jak jsme se mohli včera přesvědčit), ale Bolka zkrátka dobře věděla, že podpora fanoušků je nežádoucí. Tak je prostě nepustili a údajně nasadili do ochranky provokatéry, aby po reportáži v TV Nova i v pořadu Buly na ČT (Robert Záruba má dle mého názoru Kometu docela rád) naopak Boleslav vyšla vítězně. Nepovedlo se. Nicméně má to i své klady – zlepšily se naše vztahy s Kometou a pravděpodobně se zlepší vztahy s Ústím…

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem

Reportáž z trochu jiného pohledu na školní zájezd OA Žatec do Francie (Paříž a Versailles).

Den 0.

V úterý 25. března jsem vstával hodně brzy. Musel jsem si totiž dobalit spoustu věcí, neboť jako pilný student jsem ten den šel normálně do školy. Nutno podotknout, že se tomu dost lidí divilo…

Hned po škole jsem utíkal ve vánici domů. Pocit, že při sněžení a silném větru se budeme za chvíli přesouvat přes půlku Evropy nebyl zrovna příjemný. Ale co, přežil jsem i horší věci. Dobalil jsem tedy posledních pár věcí, ohřál jsem si řízek (žádný jsem s sebou nevezl, takže aby mi to nebylo líto), vypil trochu vody a šup ke škole.

Před odjezdem

U školy už byl docela nával. Autobus sice dorazil chvilku po mě, cestovní tašku z tomboly maturitního plesu jsem dal řidiči do ruky a sedl jsem si na své místo dle zasedacího pořádku. Vyděsily mne však nápisy „Dozor“ okolo mého sedadla – ono být pod dozorem má své výhody i nevýhody. Člověk se dobře vyspí, protože okolo nikdo nedělá bordel, ale zase jsem si nemohl dovolit spoustu věcí…

Na cestě

Všichni jsme již seděli na svých místech, řidiči již byli připraveni, bohužel jsem však museli čekat na opozdilce, či spíše opozdilkyni. Hned jak dorazila, ozval se podivný zvuk, autobus se zatřásl a dal se do pohybu směr Plzeň…

… kde jsme na autobusovém nádraží nabrali průvodce. Pan průvodce nám pak rozdal kartičky pojištění, řekl nám pár pokynů a hned potom jsme vzali útokem Mc Donalds. Po ukojení potřeb jsme mohli pokračovat dále na Rozvadov „Evropou volnou cestou“ do Německa. Pan průvodce nám vyprávěl až za Norimberk, takže cesta hezky utíkala. Po shlédnutí filmu (Účastníky zájezdu rezolutně odmítli řidiči, průvodce, ale i já ze stejného důvodu – kdykoliv se někam jede, pouští se tento film) a zastáce na parkovišti (kde jsme okusili neoblomné automaty u záchodků, které vyžadovaly vložení mince) jsme pokračovali dál.

Začalo sněžit, ale dálnice byla jen mokrá. V Německu se solí na dálnicích nešetří a tak jsem se podobného karambolu jaký byl nedávno na naší D1 nebál. Na území Francie jsme vstoupili někdy v noci…

Sdílet / Uložit / Odeslat článek emailem